Před devíti lety jsme si u benzinové pumpy všimli malinkého opuštěného koťátka, které si to nesměle vykračovalo uprostřed města kousek od frekventované silnice. Můj syn měl tehdy necelých 10 let a když viděl osamělé koťátko, vzal ho tajně do auta a aniž bychom to, my ostatní, věděli, jelo nás od benzínky o jednoho víc.
Byla to malá kočičí slečna, dali jsme ji jméno Jiřinka a protože v tu dobu jsme ještě bydleli v bytě ve městě, stala se z ní na dva měsíce městská číča. Pak nastalo stěhování na vesnici, Jiřinka šla samozřejmě s námi. Rychle se zabydlela v domečku se zahradou. Abychom zbytečně nerozšiřovali počet nechtěných koťátek, nechali jsme ji záhy vykastrovat.
Vyrostla z ní krásná kočičí dáma .... zvláštní, dokonalá, svým způsobem odlišná od všech ostatních koček. Samotářka, vyhýbající se druhým kočkám i kocourům, ale myšky lovící bravurně. Občas se, k paniččině nelibosti, s nějakou přijde pochlubit a nechá ji ležet před domem na schodku. Za to vždycky dostane vyhubováno a po nějaké době to udělá zas. Ale na rozdíl od našeho kocourka, Jiřinka nikdy nepřišla ani špinavá, ani poválená, dokonce ani zmoklá ne, ačkoliv je kastrovaná a kastrované kočky mají sklony k tloustnutí, naše Jiřinka si udržuje postavu modelky ... je to prostě dokonalá kočičí dáma, která to s námi táhne už desátý rok a za tu dobu si nás všechny bezvadně ochočila.....
Žádné komentáře:
Okomentovat